pátek 27. listopadu 2015

První den s rodinkou a pocity.

Ahoj všichni!


Let probíhal v pohodě, žádný problém. Vše jsem našla, kontrolou jsem taky prošla. Můj první let to nebyl, lítáme na letní dovolené s rodinou, takže strach jsem neměla.
Po vyzvednutí kufrů na mě čekal táta s dcerkou a s mimčem. Holčina se mi hned pověsila na krk, a šli jsme k autu. Cestou od letiště trvala 20 minut a já popravdě skoro vůbec nemluvila, spíš vůbec než skoro vůbec. Jednak jsem nevěděla co říkat, ani na co se ptát, jen jsem pozorovala krajinu a vše okolo.

Doma už čekala mamka, s otevřenou náručí mě přivítala, pomohla mi s kuframa.
Hned se mě zeptala jestli mám hlad a já jakožto velký jedlík a taky jsem kvůli nervům nejedla, okamžitě přikyvovala že mám hlad jako vlk. Tak mi připravila klasickou mallorskou mňamku. Jakoby sušenky, potřené rajčetem, pokapané olivovým olejem, na tom sýr a šunka a olivy > PAMBOLI.

Tohle je verze restaurace. Doma se to připravuje stejně, ale když není tenhle chleba, tak se použijí takové sušenky.



Jakmile sem se naprala té dobroty (od té doby je moje nejoblíbenější jídlo tady), tak mi ukázala celý byt, můj pokoj a pak řekla, ať si jdu odpočinout. Je pravda že jsem byla vyřízená. Cesta letadlem, nervy, nové prostředí, já ten den vstávala ve 4 ráno, takže odpočinek jsem vřele uvítala.
Jakmile jsem se vzpamatovala, bylo cca půl 5, tak mi táta řekl, že jdeme pro děcka do školy, aby mi to už ukázal, tak ať jdu s ním. Vzali jsme malou a kočár a šlo se.
Cestou jsem se kochala, protože místo, kde teď pobývám, je obklopeno horama a krásnou přírodou. Popravdě, asi je to lepší než celý den a rok na pláži.




Pocity? Nervozní jsem ani nebyla, což bylo u mě hodně divné, protože já už mám nervy jen když se mám jít někoho na něco zeptat.
Jazyk? Tak ten první týden byl takový všelijaký, kdy jsem skládala větu pomocí rukou, nohou, matlala jsem všechny možné časy dohromady, ale všichni mě vždycky pochopili :D Akorát teda děcka byly trochu zaseklé když jsem skoro na všechno jen přikyvovala a odpovídala buď ano nebo ne, chudáci.


Každopádně, teď už jsem tu přesně měsíc a všechno je o hodně lepší. Starám se o 3 děti. Kluk (6let), holčina (8let) a mimčo (5měsíců). Líp se vyjadřuju, s děckama normálně komunikuju, všechno už tak nějak zvládám zkombinovat a poradit si J
Toť mé začátky Au-Pair :)

Ráda bych vám řekla, že jestliže se rozhodujete či jet do zahraničí dělat au-pair či ne, rozhodně to zkuste. Vrátit se domů přeci můžete vždycky. Takhle jsem to brala já. Doma mám rodinu, přítele a kamarády, prostě všechno. Ale vím, že ten půl rok uteče, v květnu pojedu na přijímačky na VŠ, pak se na dalšího půl roku vrátím a šup, bude září a já už budu doma na furt.
Samozřejmě že se mi stýská a chvilkama bych hned odletěla domů, ale strašně rychle to utíká. Vždyť už jsem tady měsíc! A to jsem teprve přijela. Takže se ani nenaděju a už zase budu doma :)
Jenže tohle je skvělá zkušenost, to mi asi potvrdí každá au-pair, která vycestovala. 
Člověk pozná něco jiného. Jiné lidí, jinou zem, jiné zvyky, jiné jídlo, jiné všechno :) 
Jsem ráda, že jsem se odhodlala a jela to zkusit. Koupit letenku a sednout na letadlo můžu vždycky. Ale pro lidi, kteří  nevěřili že to zvládnu, to vydržím a na to letadlu sednu až budu muset!

Tak si užijte pátek a víkend!




Žádné komentáře:

Okomentovat