úterý 29. prosince 2015

Vánoce jedině se svou rodinou aneb jak jsem to nezvládla.

Ze začátku jsem na to vůbec nemyslela, vánoční nálada na mě nepřišla, protože tady jedním slovem (vlastně dvěma) Vánoce nesnáší. Což není nic pro mě, protože já mám Vánoce doma ráda. Všechno krásně voní cukrovím, stromečkem, ovocem, rodinnou pohodou. Tento rok to takhle nebylo.

Bohužel večer před Štědrým dnem a pak hned ráno 24.12., celý den až do večera, mě každých 15minut chytal záchvat pláče. Ano, je to pravda. Prostě se mi stýskalo, Vánoce jsou prostě Vánoce a nikdy jsem během nich nebyla nikde jinde než doma. Miluju svoji rodinu a chvíle které spolu trávíme, takže tohle mě až nečekaně zasáhlo. Naposledy, nikdy víc už tohle nechci zažít a příští Vánoce si to sakra vynahradím, tenhle svátek už si zkazit nenechám.

Průběh? Stromeček se zdobí už měsíc před Vánocema.
Nepeče se žádné cukroví, dům se vyzdobí jen tak aby tam něco bylo, dárky se kupují a balí na poslední chvíli a tím to končí.
Večeře 24.12. (Nochebuena) probíhá ve více lidech, nás bylo asi 20. Večeře začíná v 7 večer a má předkrm, polévku, hlavní jídlo a dezert. Všichni sedí u krásně prostřeného dlouhého stolu, pojídají předkrm, když během něj někdo několikrát silně zabouchá na dveře. V tom se děti leknou, vyskočí ze židlí, chvíli čekají a bojí se. Pak ihned běží ke dveřím, otevřou je a tam na ně čeká obrovská hromada dárků pro všechny.
Rozbalí se dárky a pak se pokračuje v hostině. Po tom všem, cca o půlnoci se rodiny odebírají do svých domovů a mladí (jako i já) pokračují na fiestu (disco trysko).
25.12. Hned ráno děti děli k babičce pro dárky, po příjezdu je čekala další část dárků pod jejich stromečkem.
25.12. Oběd s babičkou.
26.12. Oběd s dědou.
27.12. Oběd s prarodičema z otcové strany.
28.12. Někteří jdou do práce, někteří ještě mají volno.
29.12. První den práce po dlouhém volnu a já se z dětí můžu zbláznit.

Stůl připravený na večeři.


Předkrmy.
Datle ve slanině, sušenky s domácí paštikou, olivy a krevety.


Polévka.


Hlavní jídlo.

Dezert.


No a jak to tak letí ten čaj, tak se všichni připravují na Nový rok (Nochevieja).
Večeře, která začíná v 9 večer v čínské restauraci a poté pokračování opět na fiestu :)

Takže ve zkratce tak nějak. Pevně doufám, že Nový rok bude daleko lepší než Vánoce. Jak jsem řekla, naposledy co sem na Vánoce nebyla doma s milující rodinou, naposledy. Trpěla jsem jak pes. Snad na mě nepřijde deprese na Nový rok.

Tak si ho užijte! Řádně jej oslavte a zapijte, krásný rok 2016!

středa 23. prosince 2015

Další rok, další Vánoce, tentokrát z jiné části planety.


Zítra jsou Vánoce!
Doufám že máte více vánoční náladu než já. Na mě zatím ještě nepřišla a to už ten den D bude za pár hodin. Nevím, možná je to tím, že tady to nijak neřeší a nejsem doma. Nenasávám tu správnou vánoční atmošku, nebalím a nenakupuju dárky, nepečeme cukroví a stromeček nazdobily jen děcka už asi před měsícem :D


Vánoční stromek na náměstí.


Na rovinu, je mi celkem líto že Vánoce tady prostě vůbec neřeší. Děckám jde jen o dárky a rodiče děsí kolik utratí za dárku pro rodinu, toť vše co se řeší. Je to smutné.

Dneska už na mě několikrát přišla brečící nálada, ale naštěstí se mi podařilo ji většinou zahnat. Bohužel 2x se mi to nepovedlo. Ale ono je lepší to občas pustit, člověku se pak uleví. Většinou teda. Mě se neulevilo. Až teď jsem se jakž takž uklidnila. Ale bojím se zítřka.
Rodiče se mnou chtějí skypovat a já mám pocit, že se u toho rozbrečím, takže to nejspíš odvolám. Ale uvidím. Slzy nejsou špatné, ale nechci trpět.


Vánoční výzdoba palem.


Jsem docela zklamaná, že tady je tenhle svátek tak o ničem. U nás se to hrotí celý prosinec a tady prostě fakt nic. Aspoň si jich budu vážit daleko víc až budu doma :)

Taky jsem domů stihla poslat balík, který vážil 6kg :D Posílala jsem ho ve čtvrtek a doma furt není, tak doufám že hned po Vánocích přijde. Škoda, jsou tam dárky pod stromeček.
Pohledy jsem taky poslala, ale mnohem dříve. V Čechách ještě stále nejsou, ale v USA už jo :D Zvláštní. Tady jde vidět, že se všechno zasekne pouze a jenom v ČR.
¨
Vše, co je obsaženo v balíku.

Pohledy doufám že už dorazí každou chvíli. Dyť to neváží ani kilo, tak nechápu kde se to zasekalo.

Joo, nesmím zapomenout, že jsem potkala svého starého známého :)
Krasavce Olafa <3


No a s Vánocema se pojí i Nový rok. Ten asi tak nebude nic spešl :D Na druhou stranu zase mají jiné svátky které řeší až moc, aspoň něco. (o těch zas jindy, až budou aktuální)
Mám v plánu hodně věcí. Už jen tím, že jsem tady.

Jednak se musím od ledna začít řádně, pořádně a perfektně připravovat na přijímačky, které jsou v květnu. A dostat se prostě musím, protože jestli ne, tak se asi oběsím.
Dál na sobě začnu fyzicky i psychicky makat. Budu mít tréninkový plán a všechno prostě začne ve velkém.
Když jsem tady přijela, tak na cvičení nebyl čas, natož tak chuť. Myšlenky jsem měla někde absolutně jinde. Po nějaké době jsem začala, pak přišla ''nemoc''. Rýmečka, kašlíček, ale v pohodě. Přešla jsem to a začala znova cvičit, Výsledky se dostavovaly, ale další rýmečka a bolest svalů to pokazila. Když jsem si myslela že jsem zdravá(ale nebyla), tak jsem začala. Jedno cvičení po týdnu a měla jsem dost :D No a v tu chvilku, kdy jsem docvičila, přišla angína. Nateklé mandle a antibiotika. Takže do konce roku mám útrum a po novém roku zas nasednu na koně a pojedu až do samého cíle!! :)

Tak si všichni užijte Vánoce v kruhu svých milovaných i za mě :)
Krásné svátky!

neděle 6. prosince 2015

Jak mám občas dny na výskok z okna.

Už nastala fáze, kdy mám fakt chuť vyskočit z okna z druhého patra domu, ve kterém bydlím. Nechápu, jak někdo může mít 2 šílená děcka (kluk a holka), která se furt hádají, žalují na sebe, bijí se a do toho všeho malé 5 měsíční mimino, které je teď nemocné, neustále prdí, bolí ji bříško, nemůže kakat,  v noci nespí, prostě to nechápu a asi nikdy nepochopím, jak tohle může mamka zvládat, já fakt nevím. 
Je fakt, že některé dny vypadá jak po válce, ale i tak nějakým způsobem vždycky funguje. Já na jejím místě bych nahodila mašli.
Takže když se spojí tihle tři ďáblíci dohromady, tak je to prostě na psychologa. Musím okoupat ty dva, kteří dělají bordel, kravinky, neposlouchají a malá do toho začne řvát? H O R O R !

Prostě dělat au-pair není žádný med, ale stoj to za zkoušku. Já to mám asi trošku na prd, protože moje láska k dětem? Je tak trochu nulová. Nesnáším děti. Nesnáším jejich vztekání a pláč a jak se smějí a dělají kraviny a žbrblají a prostě to nesnáším. Tento typ člověka asi holt musí počkat až na svoje vlastní děti, které bude mít rád, jakože fakt rád. Do té doby, je prostě budu nesnášet :D bohužel.




Děti, které teď hlídám já, už přede mnou měly 3 au-pairky. No a samozřejmě na nich jde vidět, že nad sebou nemají žádnou pevnou ruku, rodiče jsou celé dny v práci, děti až do 5 do večera ve škole, takže je jasné že si je taky chtějí užít a ně na ně jen řvát. No ale co je moc to je moc. Výchova au-pairek je poznamenala. Neposlouchají ani rodiče, natož tak mě. Furt jen odmlouvají, všechno se jim musí říkat několikrát, jen se dívají neustále na televizi, jedí sladké věci a to jsou prostě věci, které já nenávidím. 
Děti by přeci měly chodit ven, jíst ovoce a zeleninu, jogurty, být s kamarády, atd. Místo toho ale jedí sušenky plněné čokoládou, čokoládové cookies, nutelu, na snídaní jedí kakao se sušenkama, pořádnému jídlu během dne taky moc nedají, ale bonbony a sladkosti to jim jde. Prostě hnus humus. Takhle přesně nechci, aby dopadly moje děti.

Konečně je dneska neděle a já mám VOLNO! Včera dopoledne jsem pracovala, protože rodiče byli oba v práci, tak jsem musela být s děckama, snažila jsem se toho co nejvíc uklidit, aby pak mamka neměla moc práce. Takže jsem si vstala pěkně v 10, posnídala jsem si a postila se do psaní článku. Dál si mám v plánu určitě zacvičit a k večeru volat klasiky na skypu s rodinou! :)



Jinak už tu máme i stromeček! Včera ho děcka zdobily. Je sice umělý (doma jsem zvyklá na obrovský, živý a voňavý strom) a malý, ale pěkný. Jen mě trochu mrzí, že na mě ještě vůbec nejde taková ta vánoční nálada. Asi to je tím, že nejsem doma. Ale příští rok, si to užiju na plno! 
Teď je to holt něco nového, jiného, je to poprvé co nebudu na Vánoce doma, tak je to trošku divné. Ale berme to pozitivně, poznám jak se tenhle svátek slaví jinde :)


Tak si užijte zbytek adventní neděle!

pátek 27. listopadu 2015

První den s rodinkou a pocity.

Ahoj všichni!


Let probíhal v pohodě, žádný problém. Vše jsem našla, kontrolou jsem taky prošla. Můj první let to nebyl, lítáme na letní dovolené s rodinou, takže strach jsem neměla.
Po vyzvednutí kufrů na mě čekal táta s dcerkou a s mimčem. Holčina se mi hned pověsila na krk, a šli jsme k autu. Cestou od letiště trvala 20 minut a já popravdě skoro vůbec nemluvila, spíš vůbec než skoro vůbec. Jednak jsem nevěděla co říkat, ani na co se ptát, jen jsem pozorovala krajinu a vše okolo.

Doma už čekala mamka, s otevřenou náručí mě přivítala, pomohla mi s kuframa.
Hned se mě zeptala jestli mám hlad a já jakožto velký jedlík a taky jsem kvůli nervům nejedla, okamžitě přikyvovala že mám hlad jako vlk. Tak mi připravila klasickou mallorskou mňamku. Jakoby sušenky, potřené rajčetem, pokapané olivovým olejem, na tom sýr a šunka a olivy > PAMBOLI.

Tohle je verze restaurace. Doma se to připravuje stejně, ale když není tenhle chleba, tak se použijí takové sušenky.



Jakmile sem se naprala té dobroty (od té doby je moje nejoblíbenější jídlo tady), tak mi ukázala celý byt, můj pokoj a pak řekla, ať si jdu odpočinout. Je pravda že jsem byla vyřízená. Cesta letadlem, nervy, nové prostředí, já ten den vstávala ve 4 ráno, takže odpočinek jsem vřele uvítala.
Jakmile jsem se vzpamatovala, bylo cca půl 5, tak mi táta řekl, že jdeme pro děcka do školy, aby mi to už ukázal, tak ať jdu s ním. Vzali jsme malou a kočár a šlo se.
Cestou jsem se kochala, protože místo, kde teď pobývám, je obklopeno horama a krásnou přírodou. Popravdě, asi je to lepší než celý den a rok na pláži.




Pocity? Nervozní jsem ani nebyla, což bylo u mě hodně divné, protože já už mám nervy jen když se mám jít někoho na něco zeptat.
Jazyk? Tak ten první týden byl takový všelijaký, kdy jsem skládala větu pomocí rukou, nohou, matlala jsem všechny možné časy dohromady, ale všichni mě vždycky pochopili :D Akorát teda děcka byly trochu zaseklé když jsem skoro na všechno jen přikyvovala a odpovídala buď ano nebo ne, chudáci.


Každopádně, teď už jsem tu přesně měsíc a všechno je o hodně lepší. Starám se o 3 děti. Kluk (6let), holčina (8let) a mimčo (5měsíců). Líp se vyjadřuju, s děckama normálně komunikuju, všechno už tak nějak zvládám zkombinovat a poradit si J
Toť mé začátky Au-Pair :)

Ráda bych vám řekla, že jestliže se rozhodujete či jet do zahraničí dělat au-pair či ne, rozhodně to zkuste. Vrátit se domů přeci můžete vždycky. Takhle jsem to brala já. Doma mám rodinu, přítele a kamarády, prostě všechno. Ale vím, že ten půl rok uteče, v květnu pojedu na přijímačky na VŠ, pak se na dalšího půl roku vrátím a šup, bude září a já už budu doma na furt.
Samozřejmě že se mi stýská a chvilkama bych hned odletěla domů, ale strašně rychle to utíká. Vždyť už jsem tady měsíc! A to jsem teprve přijela. Takže se ani nenaděju a už zase budu doma :)
Jenže tohle je skvělá zkušenost, to mi asi potvrdí každá au-pair, která vycestovala. 
Člověk pozná něco jiného. Jiné lidí, jinou zem, jiné zvyky, jiné jídlo, jiné všechno :) 
Jsem ráda, že jsem se odhodlala a jela to zkusit. Koupit letenku a sednout na letadlo můžu vždycky. Ale pro lidi, kteří  nevěřili že to zvládnu, to vydržím a na to letadlu sednu až budu muset!

Tak si užijte pátek a víkend!




pondělí 23. listopadu 2015

Všechno pěkně od začátku!

Ahooj! 



Jestliže budu popisovat celý můj pobyt na Mallorce, tak je i třeba, abych začala hned od začátku. Což znamená jak jsem na to přišla, kdy, kde, co a jak. Takže s velkým ''YAHOO'' pojďme do toho!!

Tahle myšlenka dělat au-pair, vlastně nebyla absolutně vůbec v plánu. Po střední jsem samozřejmě plánovala vysokou školu, asi jako většina maturantů. Měla jsem hotové příjímačky a jen čekala jak to dopadne a ani jsem nepřemýšlela nad tím, že se nikam nedostanu, prostě jsem s tím počítala.
No jenže osud tomu chtěl zjevně jinak a tak mě nevzali na žádnou školu, ani na podaná odvolání. Takže když nevyšlo to, co bylo v plánu a jiný plán nebyl, tak se musel rychle vymyslet plán B > rok au pair, za účelem naučit se za rok řádně španělštinu, v květnu udělat příjímačky na španělské obory a dostat se.
Takže španělština, tudíž Španělsko.

No a začalo hledání agentury, četla jsem spousty recenzí na všechny možné agentury a rozhodla jsem se pro COOLAGENT :)
Dámy, vřele doporučuju!!
Dlouho jsem přemýšlela jestli jo nebo ne, v hlavě se mi honilo milion myšlenek, smutek, nadšení, zvědavost, záchvaty toho že budu rok sama někde, bez rodiny, bez přítele, ale zase se naučím jazyk a budu pak moct být doma.
Aniž bych o tom někomu řekla, poslala jsem nezávaznou přihlášku.
Den na to, se mi hned ozvala slečna z agentury, že jim přišla přihláška a že je na mě kdy pošlu tu závaznou, a tak mi poslala vše potřebné na e-mail :)

Samozřejmě jsem se rozhodla že prostě pojedu! Že v ČR nezůstanu ten rok, protože co tam? Mé šance na přijetí na školu by se nijak nezvýšily. Takže plán B se začal realizovat.

Povyplňovala jsem vše potřebné, poslala fotky a všechno a už to začalo. Byla to rychlovka.
Den na to už se mi ozvali z agentury, že o mě má zájem jedna rodina, což jsem absolutně nečekala.
Jenže já řekla ne, protože nebyli sympatičtí a měla jsem pocit že mě chtějí jen proto, že jim odcházela au pair a oni hned potřebovali další, nechtěli mě k vůli mě. Tak jsem odmítla.

Asi týden na to, mi volalo mallorské číslo. Zvedla jsem a volala mi paní, že viděla můj profil a že chtějí au pair a jestli si můžeme zavolat přes skype. Tak jsme se dohodli na dni a bylo to.
Byli strašně sympatičtní, hodně věcí jsem jim rozuměla, ale moje odpovědi bohužel byly krátké a stručné :D Nebyla jsem rozmluvená, signál byl chvilkama otřesný, ale nějak jsme se domluvili.
Dohodli jsme se na dalším telefonátu, já si pěkně připravila otázky a bylo to o něco lepší.
Celkem jsme si volali 4x a rozhodla jsem se, že k nim pojedu.

Tak jsem si zabookovala letenku a začala jsem oblítavat doktory a zařizovat pojištění a pracák a všechno.


No a tak to vlastně začalo :D
Další článek bude o prvních dnech s rodinkou.
Tak se zatím mějte hezky!